Kdyby nebyly v potoce ryby… Aneb co by v Ústeckém kraji bez univerzity chybělo.

Všichni máme teď čerstvou zkušenost s tím, že jsme neměli či nemohli něco, co jsme dřív měli či mohli. A ono není vůbec špatné si to občas uvědomit. Co by bylo, kdyby něco nebylo. Nebo si spíš neustále připomínat, jak je skvělé, že to, co je, opravdu je…

Ehm. Inu, pojďme raději ontologii přenechat povolanějším a soustřeďme se na to, co do Ústeckého kraje přináší existence Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Jedním z nejviditelnějších přínosů univerzity jsou akce, pořádané či spolupořádané lidmi kolem univerzity.  Kromě typických Dnů otevřených dveří a Dnů kariéry, se na jednotlivých fakultách každoročně odehraje nespočet přednášek, workshopů a seminářů otevřených pro veřejnost. Hostíme prestižní mezinárodní konference. V kampusu i mimo jeho časoprostorové hranice se instalují výstavy. Lidé z univerzity neúnavně a s obrovským osobním nasazením rozfoukávají plamen ústecké kultury v prostorách Hraničáře, DUULu, Galerie Emila Filly a na mnoha dalších živých místech postindustriálního města na severu Čech.

Pořádáme Integrajam, Majáles, spolupracujeme s festivaly, účastníme se přeshraničních projektů se zahraničními univerzitami a sázíme jednu sportovní událost za druhou…

V Ústí se díky naší Univerzitě 3. věku mohou kvalitně vzdělávat senioři, pořádáme akademii Teen Age University pro nejmladší „studenty“, letní příměstské tábory…

Na sever Čech jsme také konečně přinesli prestižní vědecko-popularizační událost s názvem Noc vědců, která se bude letos sice konat výjimečně až v listopadu, ale o to více jistě vynikne v brzkém podzimním soumraku světlo poznání…

Ten výčet by mohl být mnohem delší, ale ušetřme si čas a přiznejme si zkrátka, že je moc dobře, mít v potoce tak velkou rybu, jakou je právě naše univerzita. Bez ní by tu byla nuda.