Holky z Ústí ve vědě (i v minulém století)

Představte si, že jdete městem, a ze zdí domů na vás pomrkávají příběhy zajímavých lidí, kteří tu kdysi žili. Třeba na to jednou historici z naší filozofické fakulty vyvinou speciální mobilní aplikaci. Do té doby si v Ústí musíme pěkně postaru vystačit s plaketami, pamětními deskami nebo, tak jako v případě domu č. 70 v Masarykově ulici, s fotografickými portréty v životní velikosti.

Kdo že je ta dívka s medvědem, kterou jste už nejspíš potkali cestou na trolejbus nebo do vietnamského bistra? Je to Lilli Hornig, či v této (po)době ještě Lilli Schwenková, ústecká rodačka, která se s rodiči Erwinem a Raschou Schwenkovými z předválečného Ústí ve svých 8 letech přestěhovala nejprve do Berlína a poté raději až do New Yorku, odkud už pak její cesta vedla rovnou na Harvard a do světa vědy.

Jejím oborem byla chemie a společně se svým manželem, také chemikem Donaldem Hornigem, byla ve 40. letech minulého století členkou týmu vědců pracujících na přísně tajném projektu s krycím názvem Manhattan:

„Bylo jich 1 500, vědců, kteří ve službách USA v posledních dvou letech války usilovně pracovali na vývoji atomové bomby. Vedli závod na život a na smrt s atomovými vědci nacistického Německa. A překvapivě někteří z nich mluvili německy. Mezi takové patřila i rodačka z Ústí nad Labem, chemička Lilli Hornig, která se do Ameriky dostala jako židovský uprchlík. Zatímco její příbuzní v Evropě umírali v ghettech, ona v časovém presu, izolovaná v poušti Nového Mexika řešila dílčí vědecké úkoly na konstrukci plutoniové bomby,“ popisuje text umístěný vedle fotografie šestileté dívky. Dodejme, že poté, co byla svědkem prvního jaderného testu, připojila Lilli svůj podpis k petici žádající prezidenta USA, aby byla bomba použita jen jako hrozba a ne na lidské cíle. Jak to dopadlo, všichni víme.

Ženy ve vědě a ženy ve městě

Lilliina kariéra ale nekončí s druhou světovou válkou. Ve vědě působila dál a v akademickém světě druhé poloviny 20. století se stala přední americkou bojovnicí za rovnoprávnost žen. Mnohé podněty k tomu si odnesla právě ze své role ženy – vědkyně ve válečném projektu, kde, jak popisuje v jednom z rozhovorů, jí, tak jako tehdy většině žen, byla místo vědecké pozice nejprve nabídnuta pozice administrativní. Lilli měla dost kuráže na to, trvat na vědeckém angažmá a odmítnout roli „sekretářky“. Odvážné. A to i z pohledu dnešní ženy vědkyně, která občas potřebuje notnou dávku ostražitosti a přesvědčení, aby dokázala odmítnout podobné administrativní pozice, jen šikovně schované pod různé (obzvláště v období mateřství) lákavě znějící názvy.

I proto je příznačné, že celý projekt instalace Lilliina portrétu na zeď rodného domu zorganizovala žena, a sice odbornice na preprimární a primární vzdělávání z naší pedagogické fakulty. Mgr. Michaela Valášková se kromě toho, že Ústí v pozitivním světle dostává do hlavních českých i mezinárodních médií, intenzivně věnuje i oživování veřejného prostoru města Ústí nad Labem. Společně s kolegyní Ing. Lucií Melničákovou z naší další fakulty (FSI UJEP) za to dokonce byla nedávno oceněna v anketě Osobnost roku Ústeckého kraje 2019.

Kdyby to nebylo příliš morbidní, dovolili bychom si slovníkem generace našich studentů říci, že #HolkyVeVědě stejně jako #HolkyVeMěstě prostě „jedou bomby“…😱 Přejeme si tedy alespoň, aby jich (girls, not bombs) bylo ve vědě, ve městě i všude jinde na nejrůznějších pozicích čím dál víc.