Jaká je role univerzit v dobách krize?

Co uděláte, když se vám v základech otřese dům? Když se s vámi začne houpat podlaha, na omítkách se rozjedou pavučiny popraskaného zdiva a občas se ozve podezřelé zaskřípání? No jistě. Zavoláte si statika. Aby vám řekl, jestli při otřesu neutrpěly nosné prvky a váš domov je i nadále bezpečným místem k bydlení.

Naše společnost si nedávno takovým otřesem prošla. A protože nás pár záchvěvů možná ještě čeká, je podle nás dobré pokládat si, ne jednou, ale stále dokola (ideálně kolem kulatého stolu), otázku, zda nosné pilíře společnosti utrpěly zásadní poškození a je potřeba na nich provést nějaké opravy, a vůbec – zda se jim dostává takové péče, jaká je nutná pro jejich správné fungování.

Jedním z takových nosných pilířů dnešní společnosti jsou (kromě neziskových organizací, občanských sdružení, komunitních spolků, státních i nestátních institucí a dalších uskupení zaměřených – zjednodušeně řečeno – na služby lidem) i univerzity.

S tím, kolik rolí dokáže univerzita v době krize (otřesu) suplovat, máme čerstvou zkušenost. I v našem kraji zareagovala rychleji než leckteré úřady a postarala se dočasně o mnoho služeb i materiálních potřeb, které stát či kraj z logiky své – jinak celkem legitimní – legislativní rigidity (ale zřejmě i díky dosavadní relativně malé zkušenosti s krizovou situací) není schopen zajistit včas a v dostatečném množství.

A protože se v posledních letech v ČR začaly objevovat hlasy relativizující společenskou úlohu neziskového (ergo i vzdělávacího) sektoru a zároveň s tím na druhou stranu stoupá povědomí o tom, co znamená pojem „společenská odpovědnost“, a to nejen firem, ale i organizací, institucí a, koneckonců, i státu, je na čase toto téma otevřít na té nejvyšší úrovni.

17. září se proto u kulatého stolu sejdou zástupci veřejných univerzit z celé ČR a pokusí se rozproudit celospolečenskou diskuzi o tom, jakým způsobem se vzdělávací, kulturní a neziskové organizace a instituce podílejí na „statice“ dnešní společnosti.

Jsme moc rádi, že jsme u toho (jako jedna z organizujících institucí). Zjišťovat, zda je naše společnost dobrým místem k životu, je totiž potřeba nejen po zásadních otřesech, ale vlastně pořád, průběžně a stále dokola. A protože díky nedávno prožité krizi teď všichni dobře víme, že zázraky se dějí, a to nejspíše tehdy, když se (byť zdola a spontánně) propojí neziskový a ziskový sektor, pojďme si připomenout, že je o oba tyto sektory potřeba ve zdravé (ale o to více i v pochroumané) společnosti pečovat, nešetřit na nich, cenit si jich a rozvíjet jejich kapacity do co největší šíře.