Co zachrání učitelskou profesi?

Peníze a radikální změna paradigmatu!

Hodně se teď o tom hovoří, i když možná zase jen v té jedné sociální bublině, která se školstvím bezprostředně zabývá.

Na DVTV na vás vyběhne rozhovor s Pavlem Kysilkou o tom, že náš vzdělávací systém je dobrý, ale leda tak pro vrstevníky Marie Terezie.

V Severočeské vědecké knihovně v Ústí nad Labem včera díky spolupráci Aspen Institute a ICUK proběhl první díl konference „Kam kráčíš, Česko?“, věnovaný nutnosti obměnit paradigma vzdělávání, a to v podstatě hned, protože asi 45 % pracovních míst se u nás brzy promění natolik, že lidé, kteří jsou pro ně dnes vzděláváni, nebudou mít k jejich výkonu potřebné dovednosti.

V aktuálním magazínu Universitas se do tématu podceňování pedagogického povolání a jeho důsledků šlape hned na několika frontách. V jednom z nich popisuje Bob Kartous (který mimochodem včerejší konferenci tady v Ústí uváděl), že změnu ve vzdělávání je bezpochyby nutné nastartovat přílivem investic, nicméně se to projeví ve středně či dlouhodobém horizontu. Co je však nutné udělat hned, je přiznat si, že doba úzce specializovaných odborníků je dávno pryč a naše děti se nemají „vyučovat“, nýbrž rozvíjet, a to v celé šíři své osobnosti. Budoucí trh práce totiž nebude jen o vysoké míře odbornosti, ale zejména o schopnosti fungovat v jakési systémové entropii.

To nás zvedlo ze židle a šli jsme se zeptat, co na to proděkan Pedagogické fakulty UJEP, doc. PhDr. Jiří Škoda, Ph.D.:
„Zcela souhlasím s autorem posledně zmíněného článku, že jak učitelé v regionálním školství, tak učitelé budoucích učitelů jsou profesí, která je finančně značně podhodnocena. Zvláště porovnáváme-li vzájemně příjmy učitelů a jiných vysokoškolsky vzdělaných pracovníků. Kritici často poukazují na benefity učitelské profese, jako jsou prázdniny, v očích laiků krátká pracovní doba a hlavně všeobecná představa, že učit děti je přece snadné a nenáročné. Nutně vyvstává otázka, proč je tedy v celé republice nedostatek učitelů a proč se do tohoto „báječného“ povolání nehrnou všichni výše zmínění kritici? Souhlasím s autorem i v tom, že do přípravy budoucích učitelů je třeba zapojit vynikající odborníky a hlavně nadšené mladé pracovníky schopné a ochotné vzít na svá bedra onu zmiňovanou radikální obměnu pregraduální přípravy učitelů. Položme si však otázku, kteří odborníci a nadšenci tak budou ochotni činit za plat pokladní v Lidlu? A v čem by měla tato radikální obměna spočívat? Domnívám se, že by mělo jít o změnu paradigmatu učitelské přípravy. Současné paradigma preferuje pohled na učitele jako odborníka daného oboru, který je (vedle mnoha jiných věcí) také více či méně schopen učit. Není divu, že tváří v tvář současné zejména základoškolské realitě takovýto odborník bere nohy na ramena a třetí kosmickou rychlostí prchá ze školství jinam. Co kdybychom zkusili připravovat v prvé řadě opravdu učitele, pro které jejich vysoká odbornost nebude alfou a omegou jejich pedagogického působení, ale prostředkem k širšímu vzdělávání a hlavně výchově svých žáků?“

Co dodat? Amen.

A ještě, že pokud jde o finance, tak například u nás se to začíná trochu hýbat. Takže pohybem ku zdraví naší pedagogiky, že ano.