Třetí role univerzit? Základ imunitního systému státu

Ukázku třetí role univerzit v praxi sledujeme všichni v přímém přenosu několik posledních týdnů. Přední české univerzity, včetně té naší, se aktivně zapojily do boje s novým koronavirem. A v okamžiku ochromení se staly pro kraje, v nichž působí, jakýmsi záložním generátorem. Generátorem nápadů, rychlých, inovativních řešení a konkrétní, cílené pomoci.

Pro řadu lidí z univerzity, kteří se v situaci krize dostali do světla médií, je ale tato činnost denním chlebem i v klidných dobách bez pandemie. Kromě vzdělávání a výzkumu se totiž soustředí právě na dlouhodobý rozvoj místa, v němž žijí. Ať už se jedná o sportovní aktivity, kulturu, životní prostředí, osvětovou činnost, bývají to právě komunity spojené s univerzitami, které své okolí inspirují a uvádějí do chodu pozitivní změny.

Způsobují, že kromě řádných studentů se, jen tak mimochodem, poznáním postupně „zapaluje“ i okolní populace. Komunita, čtvrť, město i kraj získávají něco, co by se dalo nazvat občanským sebevědomím. V důsledku univerzitních akcí začínají být obyvatelé citliví na to, co se v jejich okolí odehrává, učí se rozeznávat, co ze společenských, hospodářských a politických fenoménů jim dělá dobře a co špatně, a hledají způsoby, jak na to reagovat. Získávají schopnost rozvíjet to dobré a bránit se tomu špatnému.

Podobně, jako imunitní systém v lidském organizmu, jak nedávno trefně poznamenal nejmenovaný univerzitní profesor (19:40).

Naše univerzita severu je tedy v linii tohoto uvažování a ve své třetí roli jakýmsi brzlíkem😄, vychovávajícím T-lymfocyty😄, které, jakmile dozrají, zcela přirozeně a bez váhání brání společenský organizmus před nebezpečnými nákazami typu manipulace, nelidskosti či nekulturnosti a předcházejí tak vyhynutí lidstva.